Za hranicemi interiérových stylů: Hledání vašeho vlastního stylu

Je jedna otázka, která se při mých prvních rozhovorech s novými klienty objevuje překvapivě často.

Většinou už viděli moje webové stránky a prošli si portfolio. To, co vidí, se jim líbí — jinak bychom spolu nejspíš ani nemluvili — ale pak přijde malé zaváhání.

„Máte ještě nějaké další projekty, na které bych se mohl/a podívat? Vaše práce se mi líbí, ale nejsem si jistý/á, jestli je to opravdu pro mě.“

Té otázce naprosto rozumím. Když si vybíráme interiérového designéra, je přirozené prohlížet si jeho předchozí práci a zkoušet si představit sami sebe v jednom z těch interiérů.

Moje odpověď je ale většinou trochu jiná.

Ano, mám svůj vlastní styl. Něco z něj je vidět v mém domě poblíž Bordeaux a samozřejmě i ve věcech, které mě osobně přitahují. Stejně jako každý mám barvy, materiály, předměty a období designu, které miluji.

Nejde mi o to, abyste přijali můj styl. Chci, abychom společně našli ten váš.

Váš domov není moje portfolio

Existují designéři a architekti, jejichž práce má velmi rozpoznatelný vizuální rukopis. Takový přístup má bezpochyby své místo. Jen to není způsob, jakým chci přistupovat k vašemu domovu.

Nechci vzít estetický vzorec, který krásně fungoval v jednom domě, a zopakovat ho v jiném. Protože lidé, kteří v nich žijí, jsou jiní. Představte si, že zjistíte, že váš soused najal stejného designéra — a vstoupíte v podstatě do stejného obývacího pokoje. Může být krásný. Ale je opravdu váš?

Pro mě začíná rezidenční design u lidí, kteří v daném prostoru budou žít. V rodinném domě to málokdy znamená jen jednoho člověka. Jeden může milovat klidné minimalistické prostory, jiný má umění, knihy a předměty sbírané mnoho let. Do této konverzace by měli být zapojeny děti. Ne každý musí mít stejnou váhu při každém rozhodnutí, ale každý, kdo v domově žije, v něm nachází něco ze sebe.

Někdy kladu hodně otázek

Začátek projektu je velmi důležitý, proto se někdy ptám na věci, které mohou působit překvapivě osobně pro někoho, kdo se přišel bavit o interiéru.

Samozřejmě potřebuji vědět, jaké barvy máte rádi. Mnohem víc mě ale zajímá proč. Chci vědět, jak trávíte rána, jestli jíte společně, kam se každý na konci dne uchýlí, co už vlastníte a nedokážete si představit, že byste se toho vzdali, kde jste dříve žili, co jste si přivezli z cest a co chcete vidět jako první, když vstoupíte do dveří.

Než se rozhodneme, jak má váš domov vypadat, potřebuji pochopit, jak se v něm chcete cítit — a jak skutečně žijete.

Domov je skládačka

Často přemýšlím o domově jako o skládačce, kterou sestavujeme během celého života. Některé díly vybíráme vědomě. Jiné si k nám cestu najdou samy: obraz z cest, knihy, které nás následovaly přes tři země, něco, co vyrobilo dítě, nebo kus nábytku po babičce.

Tyto věci nemusí patřit ke stejnému „stylu“. A právě tam začínají být domovy zajímavé.

Někdy je mojí rolí jednoduše najít nit, která propojí věci, jež na první pohled vypadají, že k sobě nepatří. Stará komoda může sama o sobě působit těžce nebo zastarale. U správné stěny, se současnou lampou, uměním a materiálem, který se opakuje jinde v místnosti, se z ní najednou může stát předmět, který prostoru dodá charakter.

Někdy je právě ten kus, který zdánlivě nezapadá, tím, co udělá místnost skutečně vaší.

Co tedy vlastně myslíme slovem „STYL“?

Skandinávský. Minimalistický. Současný. Tradiční. Středomořský. Mid-century. Japandi. Tyto názvy jsou užitečné: dávají nám slovník. Méně užitečné jsou ve chvíli, kdy je začneme vnímat jako pravidla.

Mnohá hnutí, která dnes redukujeme na určitý vizuální „vzhled“, původně představovala něco mnohem širšího. Byla reakcí na to, jak lidé žili, vyráběli věci a přemýšleli o světě.

Arts & Crafts

Británie · konec 19. století — William Morris · Philip Webb

Dnes si Arts & Crafts možná spojujeme se vzory Williama Morrise a krásnými ručně vyráběnými předměty, jeho počátky ale nebyly pouze dekorativní. Hnutí se rozvíjelo na pozadí kritiky industrializace, nekvalitní masové výroby a oddělení designéra od řemeslníka. Co mi na něm dnes připadá zvlášť důležité , je to, že Arts & Crafts stálo na myšlenkách: jak věci vznikají, kdo je vyrábí a jakou hodnotu přikládáme předmětům kolem sebe.

Bauhaus

Německo · 1919 — Walter Gropius · Dessau

Walter Gropius založil Bauhaus ve Výmaru v roce 1919 a spojil volné a užité umění v novém typu školy. Studenti zkoumali barvu, formu a materiály a zároveň prakticky pracovali v dílnách. Později se škola stále více zabývala designem, technologií a průmyslovou výrobou. Za čistou geometrií, kterou dnes známe, stála mnohem podstatnější otázka: jak máme navrhovat pro měnící se svět?

Skandinávský modernismus

Severské země · polovina 20. století — Wegner · Mogensen · Jacobsen

Skandinávský design se dnes často redukuje na světlé dřevo, bílé stěny a neutrální pohovku, takže je snadné si neuvědomit myšlenky, které za ním původně stály. Mezinárodní úspěch dánského modernismu v 50. a 60. letech přivedl k širšímu publiku designéry, jako byli Hans Wegner, Børge Mogensen nebo Arne Jacobsen. Jejich nejlepší návrhy spojovaly řemeslné zpracování, pohodlí, čistotu formy a každodenní funkčnost. Nešlo jen o to, jak židle vypadala na fotografii, ale také jak byla vyrobena a jak dobře sloužila člověku, který na ní seděl.

Memphis

Milán · 1981 — Ettore Sottsass + skupina Memphis

A právě ve chvíli, kdy si začneme myslet, že dobrý design musí znamenat střídmost a uměřenou jednoduchost, přichází Memphis. Skupina vznikla kolem Ettore Sottsasse v roce 1981 a záměrně zpochybňovala modernistické konvence pomocí barev, vzorů, laminátu a nečekaných forem. Ráda ho sem zařazuji, protože nám připomíná, že dobrý design nemusí mluvit jedním hlasem. Nenápadná dřevěná židle může být skvělým designem. Stejně jako výstřední barevná skříň.

Wabi a estetika japonského čajového obřadu

Japonsko · především čajová kultura 16. století — Sen no Rikyū · Chōjirō

Dnes se slova wabi-sabi často spojují s neutrálními omítkami a ručně vyráběnou keramikou, ale jejich kulturní historie je mnohem hlubší než současný interiérový vzhled. V čajové kultuře 16. století kladlo wabi-cha Sen no Rikyū důraz na střídmost, skromné materiály a intimní smyslový prožitek. Ručně formované čajové misky Raku od Chōjirō jsou  příkladem. Nemyslím si, že odkazem je, že bychom si měli vytvořit čistý „wabi-sabi interiér“. Je to spíš připomínka toho, co se stane, když se složitá myšlenka promění v estetickou nálepku: někdy zůstane obraz, ale ztratí se myšlenka, která za ním stála.

A PERSONAL NOTE

Styl se vyvíjí s námi

Svou první osobní inspirační koláž jsem vytvořila přibližně před patnácti lety, když jsem začínala studovat interiérový design. Když se na něj dívám dnes, vidím, kolik se toho změnilo — ale také kolik stejných nití v něm stále zůstává: příroda, umění, textura, barva, různé kulturní vlivy a napětí mezi jednoduchostí a charakterem.

Způsob, jakým bych tyto vlivy přenesla do domova dnes, je klidnější a promyšlenější. Stále mě přitahují hluboké modré a zelené tóny, teplé dřevo, materiály příjemné na dotek, umění a předměty s charakterem, ale dnes už lépe rozumím tomu, jak je vybírat, kombinovat a vytvářet mezi nimi rovnováhu. A právě to je pro mě na osobním stylu zajímavé: není neměnný. Vyvíjí se spolu s námi, formovaný místy, kde žijeme, věcmi, které si ponecháváme, a zkušenostmi, které sbíráme.

Náš styl není nálepka — je to sbírka věcí, míst a zkušeností, která se vyvíjí spolu s naším životem.

Možná nemáte jen jeden styl

Dokážu ocenit střídmost minimalistické místnosti, teplo a řemeslnost skandinávského nábytku i barevný interiér plný umění, vzorů a předmětů, které něco vypovídají o člověku, jenž v něm žije. Mám ráda staré i současné kusy. Nevnímám je jako protiklady.

Můžete obdivovat jednoduchost židle inspirované Bauhausem a zároveň chtít tapetu Williama Morrise. Můžete vlastnit starožitnou komodu po babičce a zamilovat se do současného umění. Ložnici můžete chtít téměř asketickou a jídelnu plnou barev.

To neznamená, že jste svůj styl nenašli. Možná je právě tohle váš styl.

Zajímavé je hledat souvislosti. Možná opakovaně volíte určité barvy. Možná vás přitahují věci, na kterých je znát ruka tvůrce. Možná ve skutečnosti nemilujete minimalismus, ale vizuální klid. Možná si myslíte, že máte rádi tradiční interiéry, zatímco ve skutečnosti reagujete na patinu, historii a předměty, které zestárly.

Jak začínám hledat ten váš

Pokud se snažíte porozumět svému vlastnímu interiérovému stylu, nezačínala bych kvízem. Začala bych vaším životem.

Ve kterých prostorech chcete zůstat déle?

Které předměty byste si vzali s sebou, kdybyste se zítra stěhovali?

Co si vybíráte znovu a znovu, i napříč úplně odlišnými interiéry?

Jak se chcete doma cítit, ještě než se rozhodnete, jak má domov vypadat?

Co vám váš domov musí umožnit dělat?

Protože styl, který ignoruje způsob, jakým žijete, se nakonec stane jen dekorací. A domov musí poskytnout mnohem víc.

Zajímavé je zjistit, jaký je ten váš

Když se mě tedy nový klient zeptá, zda mám další projekty, které by mohl vidět, protože si není jistý, jestli jsou domovy v mém portfoliu přesně jeho styl, rozumím tomu. Ale v duchu si také říkám: dobře.

Váš domov by neměl vypadat přesně jako projekt někoho jiného. A rozhodně nemusí vypadat jako ten můj.

Raději bych vstoupila do každého domova, který jsem navrhla s tím, že jsem porozuměla  lidem, kteří v něm žijí. Protože nejzajímavější domovy málokdy dokonale patří k jedinému stylu. Jsou to ty, které postupně získaly vrstvy — některé staré, některé nové, některé pečlivě plánované a jiné zcela náhodné.

Někde mezi všemi těmi vrstvami se začne objevovat něco, co je propojuje.

A právě toto propojení hledám, když navrhuji domov.