Jak v přírodě najít inspiraci pro vlastní styl bydlení

Zavřete na chvíli oči a představte si místo, kde se cítíte opravdu dobře.

Co vidíte?

Možná stojíte vysoko v horách a díváte se do otevřené krajiny. Možná jste u moře, procházíte se lesem, obklopují vás teplé barvy vyprahlé krajiny nebo stojíte na louce plné květin.

Než začnete přemýšlet o interiéru, ještě chvíli tam zůstaňte. Jaké barvy jsou kolem vás? Je světlo ostré, nebo měkké? Působí prostor otevřeně a vzdušně, nebo naopak útulně a chráněně? Jaké struktury vnímáte? Je kolem vás voda, kámen, dřevo, písek nebo tráva?

A především: jak se na tom místě cítíte?

Právě tady může překvapivě dobře začít hledání vlastního stylu bydlení.

Příroda jako inspirace, ne jako dekorace

Když hledáme inspiraci pro svůj domov, většinou začínáme u jiných interiérů. Ukládáme si fotografie, vytváříme nástěnky na Pinterestu a snažíme se rozhodnout, jestli je náš styl současný, skandinávský, minimalistický, klasický nebo eklektický.

Na žádném z těchto stylů není nic špatného. Pokud přesně víte, co se vám líbí, může být konkrétní styl užitečným jazykem. Pokud si ale jistí nejste, přijde mi zajímavé začít někde úplně jinde — u míst, o kterých už víte, že se v nich cítíte dobře.

Příroda nabízí neuvěřitelné kombinace barev, struktur, světla, proporcí a kontrastů. Přenést ji do interiéru ale neznamená doslova ji kopírovat. Pokud milujete moře, nemusí to znamenat modrobílý interiér. Možná vás ve skutečnosti přitahuje otevřenost, pohyb, odražené světlo, svěžest nebo jednoduchost. Les se může projevit dřevem, výraznějšími strukturami, hlubšími odstíny nebo filtrovaným světlem. Suchá krajina může inspirovat minerálními tóny, lnem, hlínou a povrchy vyšisovanými sluncem.

Příroda může být inspirací pro interiér, aniž by se stala jeho tématem.

Nejde jen o to, co vidíme

Naše reakce na přírodu není jen estetická.

To, jak prostor vnímáme, ovlivňuje současně světlo, barva, materiál, zvuk, teplota, proporce, naše zkušenosti, kultura i osobní asociace. Neexistuje jedno přírodní prostředí, které by fungovalo nejlépe pro všechny.

Právě proto mi připadá příroda jako designový nástroj tak zajímavá. Nejde jen o to vytáhnout z fotografie krajiny barevnou paletu. Jde o to pochopit, na co v té krajině reagujeme — a proč.

Pro mě jsou to hory

U mě osobně je odpověď jednoduchá. Miluji hory a les. Mám ráda vůni stromů, dřevo, zelené odstíny, proměnlivé barvy krajiny i modrou oblohu.

Když nad tím ale přemýšlím víc, barvy jsou jen částí toho, co mě přitahuje. Nejvíc miluji ten pocit, když se dostanu vysoko do hor na otevřené místo a najednou mám kolem sebe prostor. Můžu dýchat. Nic na mě vizuálně netlačí a nic mě nesvírá.

Uvědomuji si, že něco velmi podobného hledám i ve svém vlastním domově. Přirozeně používám hodně dřeva a dalších přírodních materiálů. Přitahují mě zelené odstíny, doteky žluté a modré, rostliny a materiály s viditelnou strukturou a přirozenou nepravidelností. Stejně důležitý je ale pro mě prostor. Nemám ráda, když je interiér zbytečně přeplněný. Potřebuji, aby jednotlivé věci měly kolem sebe místo a celý prostor působil lehce a vzdušně.

Nesnažím se přenést hory do svého domova. Snažím se domů přenést něco z pocitu, který ve mně hory vyvolávají.

Dva lidé mohou milovat úplně stejnou krajinu z naprosto odlišných důvodů — a přenést ji proto do svých domovů zcela jiným způsobem.

Od krajiny k interiéru

Čtyři příklady ložnic níže ukazují právě tento princip. Každý začíná jiným přírodním prostředím a mojí vlastní interpretací. Nesnažila jsem se krajinu doslova reprodukovat. Dívala jsem se na vztahy barev, struktury, světlo a atmosféru a přemýšlela, jak by se tyto vlastnosti mohly promítnout do interiéru.

• Hory — tlumené zelené · jemné šedé · dřevo · přírodní struktury · vzdušnost
• Moře — hluboká modrá · jemné neutrální tóny · svěžest · pohyb · jednoduchost
• Poušť — písek · hlína · okrové tóny · strukturované textilie · teplo
• Louka — jemná zelená · teplá bílá · oranžové akcenty · lehkost · přirozenost

Nejsou to čtyři interiérové styly ani čtyři návody, které je třeba následovat. Jsou to pouze čtyři možné interpretace. Někdo jiný se může podívat na úplně stejnou krajinu a všimnout si něčeho zcela jiného. A právě o to jde.

Od inspirace k návrhu

Tento způsob přemýšlení je mi blízký také proto, že podobným způsobem jsme se během studia interiérového designu učili rozvíjet koncept návrhu.

Na začátku projektu jsme byli vedeni k tomu, abychom nezačínali nábytkem ani fotografiemi hotových interiérů. První moodboard mohl být mnohem abstraktnější: barva, tvar, struktura, materiál, světlo, rytmus a atmosféra. Inspirace mohla přijít téměř odkudkoli — z přírody, umění, architektury, struktury kamene, pohybu vody nebo třeba způsobu, jakým světlo prochází mezi stromy.

Smyslem nebylo zdroj inspirace kopírovat. Šlo o to pochopit, co nás na něm přitahuje, a nechat tyto vlastnosti postupně vstoupit do návrhu. Linie se může promítnout do tvaru. Vrstvení krajiny může inspirovat kombinaci materiálů. Transparentnost se může objevit ve skle. Určitý rytmus nebo vztah barev se může znovu objevit v nábytku, osvětlení nebo vestavěných prvcích.

Inspirace nám neříká, co máme do místnosti dát. Dává nám jazyk, ze kterého může návrh postupně vzniknout.

Příklad níže ukazuje tento proces v praxi: abstraktní přírodní reference se staly výchozím bodem a jejich křivky, vrstvení, barvy a transparentnost se postupně promítly do návrhu interiéru. Výsledný prostor přitom vůbec nemusí vypadat jako původní zdroj inspirace.

Jaká je vaše krajina?

Pokud hledáte svůj vlastní styl, zkuste malý experiment. Na chvíli se přestaňte dívat na interiéry. Místo toho si vybavte dvě nebo tři místa v přírodě, kde se opravdu cítíte dobře.

A potom se zamyslete nad tím, co vás na nich přitahuje. Je to barva, nebo spíš vztah mezi jednotlivými barvami? Ostré slunce, nebo filtrované světlo? Otevřený výhled, nebo pocit bezpečí a obklopení? Hrubý kámen, nebo hladké povrchy? Bohatost, nebo jednoduchost?

A nakonec se vraťte k té nejdůležitější otázce: jak se tam cítím? Klidně? Energicky? Svobodně? V bezpečí? Ukotveně? Inspirovaně?

Vytvořit osobní interiér neznamená pouze zjistit, co považujeme za krásné. Znamená to také pochopit, jak se chceme ve svém domově cítit. A když to víme, můžeme tento pocit postupně převést do něčeho konkrétního — do barev, materiálů, struktur, světla, nábytku i způsobu, jakým pracujeme s prostorem.

Právě tohle ráda zkoumám i s klienty během konzultací Find Your Style. Nejde o to někomu určit, jaký styl by měl mít, ale pomoci mu rozpoznat, co ho přirozeně přitahuje, a najít způsob, jak to převést do domova, který bude skutečně jeho.

Někdy stačí vzpomenout si na místo, kde už dávno víme, že se cítíme dobře.